Magnetoterapie jako brána ke zdraví a dlouhověkosti (14. díl)

29.03.2021

Nikdy se nevydávalo tolik peněz na udržení nebo dokonce navrácení zdraví. Každý nemocný by měl být vlastně za těchto okolností pouhou výjimkou. Všichni, ale víme, že tomu tak není. Lidé ještě nikdy nebyli tolik nemocní jako dnes. Jak se dá tento rozpor vysvětlit? Především tím, že jsme až do dnešní doby nevěnovali pozornost tomu, co vlastně nemoc je. Nemoci sice existují stejně dlouho jako lidstvo samo, ale většina lidí na chorobu pohlíží jako na ránu osudu, rozmar přírody nebo prostě na náhodu, která člověka postihne, zatímco druhého stejnou náhodou ušetří. Především však považují nemoc za poruchu, kterou je třeba co nejrychleji zase odstranit, aby mohli žít dál stejně nesprávně jako dosud.

Vnitřním smyslem nemoci ale je, abychom se vzpamatovali, k čemuž nás v případě nouze, bolesti a utrpení donutí pouze onemocnění. Vyžaduje, abychom naslouchali hlasu rozumu a změnili co nejdříve to, jací jsme, a to dřív, než bude pozdě. Skutečné vyléčení samozřejmě nespočívá v potlačení příznaků, nýbrž v pochopení a znovuobnovení narušené harmonie. K trvalému zdraví přirozeně nestačí nasadit pilulky a injekce, a to ani v případě, že jde o homeopatické prostředky. Záleží naopak jen na tom, abychom znovu pochopili, co nám chce naše tělo říci a samozřejmě také na tom, abychom ho poslechli. Může to být sice nepohodlné, ale je to jediná cesta ke skutečnému a úplnému uzdravení těla i duše.

Vyléčit člověka ovšem neznamená obnovit dřívější stav. Nemoc přitom není našim nepřítelem. Nemocný organismus nám totiž nemocí říká jen to, že jsme se vydali špatným směrem, začali se chovat v životě nesprávně, a proto musíme změnit své počínání a opustit cestu, na níž jsme se ocitli. Druh symptomu nám pak navíc ukazuje, kde organismu něco schází a naznačuje, co je třeba dělat, abychom se plně uzdravili a nalezli psychosomatickou příčinu onemocnění. Musíme se jen naučit a pochopit jeho řeč, abychom mu správně porozuměli. Pokud budeme ochotni poučit se z takového poznání, nebudeme mít už zapotřebí nejprve onemocnět, abychom našli sami sebe. Pak si též uvědomíme, že vyléčit člověka neznamená obnovit dřívější stav, protože ten právě způsobil náš chorobný stav a to, že nemoc byla nutná. Dokud ale člověk toto nepochopí, potřebuje, aby mu vzniklé nemoci "napovídaly" jak správně vnímat, myslet a žít.

Veškeré životní okolnosti jsou odrazem naší podstaty a my je můžeme změnit pouze tím, že změníme sami sebe. Ne nadarmo se říká, že ten, kdo trvale neposlouchá, co nelze přeslechnout, a přehlíží, co se nedá přehlédnout, tak se pak nemůže divit, když ho jednoho dne sluch a zrak opustí, protože nepracuje-li někdo sám na sobě, bude zapracováno na něm. Ego a duše mají rozdílná přání. Ego chce pohodlí, slávu a přepych ale duše chce skutečný vývoj. Je to jen mé rozhodnutí, komu budu naslouchat. Neposlechnu-li své pravé "Já", svého léčitele v sobě, tak mi pošle osud poselství a použije k tomu řeč nepříjemných symptomů - bolest, depresi, nemoc a smutek. Proto poslouchejte svoji duši a ne své ego...